02/06/2026
ANDREA DE LUCA & BAND (IT)
Italský bluesman Andrea de Luca, římský rodák, vyrůstal v hudebním prostředí, na kytaru začal hrát v šesti letech. „Můj táta mi v dětství pouštěl spoustu skvělých desek a máma byla folková písničkářka,“ vzpomíná Andrea. V různých kapelách začal hrát ve čtrnácti letech, v šestnácti vedl svou vlastní skupinu, byl předskokanem Johnnyho Wintera i Andrey Morriconeho, italského skladatele, hudebníka, který je synem legendárního autora filmové hudby Ennia Morriconeho, držitele amerického Oscara.
Americký jazzový muzikant Mark Peterson říká: „Andrea De Luca je opravdový bluesový umělec. Je spřízněnou duší mistrů téhle hudby a svým dílem přispívá k její bohaté historii.“
Andreovým hudebním vzorem se stal Jimi Hendrix. Pamatuje si, jako by to bylo včera, ten šokující okamžik, kdy viděl záznam Jimiho vystoupení na Woodstocku. Energie Hendrixova vystoupení ho uchvátila a dodnes ho emocionálně dojímá. Když se potom seznámil s hudbou Stevieho Raye Vaughana, Erica Claptona a Johnnyho Wintera, viděl i v jejich projevu něco skutečně magického, cosi okouzlujícího, co ho vedlo k podstatě blues. Když v 90. letech objevil hudbu Bena Harpera, okamžitě začal studovat hru na lap steel guitar, vzrušující nástroj, který mu připomíná blues ze starých časů.
Andrea dodnes miluje Claptonovu desku From The Cradle z roku 1994, obdivuje zvuk jeho kytary i pěvecký projev. Další oblíbenou nahrávkou je video Live at El Mocambo Club Stevieho Raye Vaughana. Jako školák Andrea zkoušel Stevieho kytarové techniky tak dlouho, dokud je nezvládl. Díky téhle inspiraci si dodnes ladí kytary o půl kroku níž a hraje své blues na silných strunách. Další Andreovou oblíbenou nahrávkou je Continuum od Johna Mayera, i když to není opravdová bluesová deska. A pak je tu samozřejmě Burn to Shine již zmíněného Bena Harpera… „To je krásné a svěží jižanské blues, skvělé album s dobrou mírou soulového koření,“ glosuje Andrea Harperovu desku.
Andrea de Luca má za sebou i dvojí „americkou zkušenost“ z let 2017 a 2018, kdy tam našel inspirativní a přátelskou komunitu bluesovým muzikantů. „Trávil jsem noci v několika hudebních klubech, sedával s místními muzikanty, rozdával vizitky. O týden později mi začal zvonit telefon, pár kapel mě najalo na koncerty a já začal šplhat na tu obrovskou horu, kterou je americký imigrační systém, abych se mohl živit v USA jako muzikant. Ale to je jen část toho, co teď dělám… Všechno je to dost složité,“ říká italský bluesový kytarista Andrea de Luca.
