03/08/2020
Velká radost :)
U silnice před Hradovými Střímelicemi leží hezký venkovský hřbitůvek, radost z něho do malebné krajiny pohledět.
Na křižovatce kousek za ním vede zelená značka, podle které sestoupíte do údolí Seradovského potoka. Ten se asi po necelých dvou kilometrech vlévá do Sázavy. Zelená značka se zároveň promění na červenou – cesta kopíruje břeh řeky.
Atrakcí, kterou by žádný poutník neměl minout, jsou vodopády pod Hájenkou. Přístup k nim je nenápadnou pěšinkou u jedné z mnohých chat. Vnoříte se do zeleně, teplota náhle klesá o několik stupňů a vy stojíte uprostřed soutěsky, na jejímž konci crčí vodopád. Viděla jsem na svých cestách vodopády větší a soutěsky velkolepější, ale to okouzlení zůstává stejné. Zázračné místo v přírodě, kde lidský tvor zůstane stát v němém úžasu. Nad soutěskou se vine cestička. Pod ní kopec padá do hluboké rokle, na jejímž dně teče potok.
Z červené značky odbočí po asi kilometru značka žlutá, která stoupá prudce do kopce (no, jak jinak, když jdete od řeky) a nakonec vyústí na silničku, po které se dá pohodlně dojít do Hradových Střímelic.
Je to taková hřebenovka s oboustrannými výhledy na krajinné scenérie. Cestu lemují švestky, na kterých se modrá bohatá úroda. Krásné je místo s památnými lípami a křížkem.
Ve Střímelicích mají na návsi pomník obětem I. světové války, což mají tedy skoro v každé vsi, protože to byly jatka. Tenhle pomník je ale krásný, snad ještě secesní. Také zde mají hrad, odtud přívlastek Hradové, ale k němu jsem se tentokrát nehnala, protože jsem tam byla minule. Hrad je na konci Střímelic směrem na Skalici. Člověk se vydá u posledního statku přes louku a hnojiště směrem k lesu a po jisté námaze spatří zbytky hradní zdi.
Ve Střímelicích mají vyhlášený obchod s masem a uzeninami, které vyrábí pan Heřman přímo v místě na své farmě. Takovou šunku jste asi zatím nejedli. A k tomu různé klobásy, domácí paštika a salámy. Obchod z venku působí jako obyčejná večerka, ale vevnitř se rozprostírá království uzenin.
K mé radosti kdosi odvážný otevřel léta zavřenou hospodu (éra Covidu těmto zařízením přitom nepřeje), kde jsem si dala skvělou francouzskou cibulačku. Ostatně každý správný výlet by měl mít na trase hospodu.