20/05/2026
Mafiánské praktiky některých ostravských politiků
aneb jak se ovlivňuje veřejné mínění s pomocí medií
19. května se na Primě (CNN Prima NEWS) rozhodli „informovat“ ještě jednou o Waldemarovi. Redaktorky Markéta Schenková a Dominika Fuchsová se neobtěžovaly položit mně byť jedinou otázku, vystačily si s jinými. Celá reportáž byla zcela klamná a účelově zkreslená, stejně tak i předchozí reportáže Moravskoslezského deníku redaktorky Kateřiny Součkové. Ty vyzněly ve prospěch skutečného likvidátora tohoto baru. Za konec legendárního baru Waldemar je totiž spoluodpovědný s SVJ (Společenství vlastníků pro dům A. Macka 4) především městský obvod Moravské Ostravy a Přívoz a přímo i místostarosta David Witosz (Piráti Moravskoslezský kraj). Proto mi dovolte krátkou reakci. Jen připomínám, že veškeré vybavení baru Waldemar jsem odkoupil od bývalého provozovatele. Vůči obvodu MOaP tak v této věci nemám naprosto žádné závazky.
Otázka na úvod tedy zní - odvezl jsem si svůj soukromý majetek a vyklidil prostor města na jeho příkaz? Ano! Pokud se ale řeší neschopnost města přijmout odpovědnost za svá politická rozhodnutí, pokud se někdo snaží ovlivňovat veřejné mínění skrz neobjektivní a jednostranná média a udělat ze mne odstrašující případ, pak se to místostarostovi Witoszovi a starostovi Veselkovi (Hnutí ANO 2011 - alternativa pro slušné lidi) přes jejich předvolební úsilí nepodaří. Mám svědomí čisté i s právní dokumentací. Jejich chuť moci ale táhne ostravské centrum o desítky let nazpět, kdy se podobá komunistickým a mafiánským praktikám.
„Kůlničku na dříví“ jsem z baru Waldemar tedy neudělal já, jak se tvrdí v reportáži, byl jsem nucen dát jej do původního stavu, který se ovšem v divokých devadesátkách přestavoval nejdřív na cukrárnu s růžovými a nevkusnými kachlemi, později na tehdy módní styl s dřevěným obložením. Když jsem bar kupoval, byla to vybydlená špeluňka, místo, kam se normální člověk neodvažoval vstoupit. Takřka celý bar jsem musel zrekonstruovat a postavit znovu tak, abych dodržel elementární linie interiéru a bar mohl vypadat jako historický z roku 1968. Zhotovil jsem tak například úplně nový výkladní bar podle svých představ, udělal nové širší sezení, židle, zařídil nový interiér, nakoupil doplňky, jako banjo s podpisem Waldemara Matušky, starožitné osvětlení, nechal namalovat unikátní vitráže, zhotovil stejně unikátní vitrážový štít, upravil výlohu oponou a kytkami. Dokonce jsem i postavil krásnou zahrádku s květinami v děsivé a oprýskané rohové uličce, aby to celé působilo, že se jedná o původní stav atd., atd., atd. Na všechny tyto věci je působivá reportážní kamera CNN Prima NEWS detailně zaměřena, je ale nutné podotknout, že jsou to věci pouze a jedině z mých slavných časů, kdy celek odvysílané reportáže vypadá zcela záměrně matoucně, jakoby šlo snad o původní a historické zařízení, které jsem zlikvidoval. Tak vyzněla odvysílaná celostátní reportáž. Jenže opak je pravdou. Mé vlastní unikáty jsem nákladně přestěhoval a zachránil, aby je město nemohlo zničit, protože od samého začátku musí a je povinno prostor zrekonstruovat, protože nevyhovuje žádným revizím a už vůbec ne současným normám. Několikrát jsem například úřad, který má v gesci místostarosta Witozs, žádal o nápravu věcí, jako správného hospodáře majetku, který objekt pronajímá. Stejně tak jsem žádal SVJ, které spravuje byty nad barem, o výměnu úmyslně poškozených výloh vandaly (neprokázané úmysly tamních sousedů a chronických stěžovatelů, kteří mě dokonce i fyzicky napadali a paní Umlaufová za to byla odsouzena v přestupkovém řízení k finanční pokutě). Neustále jsem žádal a žádal, ale marně. SVJ a MOaP mi výlohu nevyměnili a požadované opravy, které jsem urgoval, neprovedli, ačkoliv jsem na ně měl z pojistných a zákonných důvodů plné právo. Město pod vedením starosty Veselky a místostarosty Witosze se o pronajímaný prostor nezajímalo, ačkoliv tito lidé věděli, že je tam například rozvod elektrické sítě v katastrofálním stavu ještě s hliníkovými dráty! Ani nechci domýšlet, co by se díky jejich nezodpovědnosti a liknavosti mohlo stát, kdyby došlo například k samovznícení v nestřeženém okamžiku, přeci jen je nad barem obytný dům. A tak bych mohl pokračovat.
Dal jsem tedy celý bar do původního stavu, jak žádalo město, když jsem prostor musel vyklidit. Zároveň jsem městu usnadnil práci za desetitisíce, když jsem jim objekt připravil k rekonstrukci, kterou muselo a musí udělat. Zachránil jsem tak skvosty, které jsem na vlastní náklady v baru vybudoval, aby mohly sloužit dalšímu pokračování. Bohužel město neprojevilo žádný zájem o přenechání nebo odkup interiéru, ačkoliv mi to přišlo strašně líto. Dovoluji si tvrdit, že s tímto záměrem a otevřením nové kauzy počítalo – je přeci před volbami a je třeba nějak se vypořádat s obrovským množstvím lidí, kteří podepsali petici za záchranu současného provozu. Tito lidé některé radní MOaP nezajímali, dokonce jimi opovrhovali, což dokazují nahrávky ze zasedání městského zastupitelstva MOaP, které jsou dohledatelné třeba na youtube, kde se praví, co jsou to za lidi, ti petenti... Odnesl jsem si tedy to, co jsem si jako celek od bývalého nájemce před vlastní obnovou Waldemara odkoupil a postavil.
Zbývá jen jeden konkrétní detail: město po mně žádalo pouze zachování (a v předávacím protokolu od města je to uvedeno) dvou záchodů a dvou umyvadel, které zůstaly plně funkční a na svých místech.
O „lodních zvonech“, které zmiňuje místostarosta Witosz, může jen těžko mluvit někdo, kdo se ani jediné akce ve Waldemarovi neúčastnil, ale věřím, že to, co jsme ve Waldemarovi v oblasti kultury zanechali, se promění v zážitky a vzpomínky na celý život. A to mi jako uznání stačí.
Přemysl Bureš
Denní bar U Waldemara
